Zóna nejbližšího vývoje (ZPD), formulovaná Lvem Vygotským, vztahuje studenta a libovolnou kompetenci podle toho, jak moc důvěrně kompetenci student ovládá. Čerstvý absolvent gymnázia bude velmi pravděpodobně ovládat práci s lomenými výrazy, s trochou pomoci by byl schopný pochopit formální definici limity, ale nad jeho možnosti by velmi pravděpodobně bylo pochopit Grothendieckovu teorii schémat.

Koncept ZPD byl adaptován Woodem, Brunerem a Rossem, kteří ho rozšířili o tzv. lešení (scaffolding).

Ždibec se inspiruje ZPD skrze lokalizování a minimalizaci pomoci. Namísto toho, abychom studentům dávali celou přednášku o funkcích, tak nabízíme co nejméně užitečných informací, které by měly vést k “odseknutí”. Jedním ze způsobů, jak toho Ždibec dociluje, je tzv. glosář.

Zdroje

• Fani & Ghaemi (2011). Implications of Vygotsky’s Zone of Proximal Development (ZPD) in Teacher Education. Procedia – Social and Behavioral Sciences.
• Vygotskij (1978). Mind in Society: The Development of Higher Psychological Processes. Ed. M. Cole. Harvard University Press.
• Wood et al. (1976). The Role of Tutoring in Problem Solving. Journal of Child Psychology and Psychiatry.