Proč zrovna “Ždibec” a “Podhoubí”?
Proč Ždibec?
Potřeboval jsem název, který bude odrážet celkovou filosofii Ždibce. Studenti by si měli znalosti a dovednosti osvojovat, nikoliv je “přijímat”, “demonstrovat je” nebo jich “nabývat”. Zejména v matematice je osvojování znalostí a dovedností nezbytnou součástí výuky.
Zároveň si plně uvědomuji dobu a technologické možnosti, ve kterých Ždibec vzniká. Chtě nechtě jsme obklopeni nepřeberným množstvím obsahu a informací, které nemáme jak strávit, i kdybychom tomu zasvětili celý život. Navíc informací, které jsou nezřídka protichůdné, zbytečné nebo neověřitelné neustále přibývá na objemu.
Proto Ždibec nabízí informace co nejvíce přístupně, v souvislostech a stravitelně, a zároveň tak, aby bylo možné ověřit, ze kterého zdroje pochází. I ze svojí osobní zkušenosti jsem přesvědčený, že jenom pravidelnou prací a úsilím se člověk naučí porozumět a chápat svět okolo sebe.
Pokud si pravidelně vyhradíme čas na to poznat o ždibec víc, stane se celoživotní vzdělávání naší přirozeností. Abychom ale odolali “digitálním sirénám”, nastraženým všude okolo nás, je třeba mít nejdříve to správné zázemí.
Ždibec si dává za cíl toto zázemí spoluvytvářet. Jak? To se snažím vysvětlit právě Podhoubím.
Proč Podhoubí?
Podhoubí, webové stránky, na kterých se právě nacházíte, vychází z konceptu digitální zahrady, které jsem upravil a rozšířil pro svoje potřeby. Od března 2026 pravidelně zveřejňuji na Substack různé eseje a úvahy o etickém užití generativní AI v oblasti vzdělávání, zejména středoškolské matematiky.
Formát, který Substack nabízí, se mi osvědčil, má ale také nesporné nevýhody:
- Články mi zaberou netriviální množství času a slouží hlavně k mému tříbení myšlenek a zjišťování novinek. Nepředpokládám, že by si kdokoliv chtěl číst 20minutové pojednání o Hejného konstruktivistickém přístupu výuky matematiky. Substack používám spíš jako můj veřejný zápisníček, u něhož spousta věcí bude pravděpodobně zastarávat.
- Články píšu výhradně v angličtině, protože spoustu textů, které sepisuji, později využívám jako podklad pro jazykové modely, které výrazně lépe fungují s anglickými texty než s těmi českými. Přiznávám se, že na překlad článků do češtiny mi už většinou nezbývá chuť (čas se najde vždycky).
Proto se mi koncept digitálních zahrad líbí: dá se strukturovat jako síť drobných znalostí a informací, která se v čase opravuje a vyvíjí. Každé vlákno v této síti ale zároveň odkazuje na zbytek sítě. Tím, že každé vlákno má velmi krátkou délku, otevírá se tím možnost psát vlákna vícejazyčně. Tuto síť zároveň intenzivně používám ve Ždibci pro rozvoj nových nápadů. Protože se tématika Ždibce už teď silně opírá o přírodní motivy, mycelium, tedy Podhoubí, mi přišla jako nejvýstižnější.