K erozi tacitních znalostí dochází v kontextu technologií tehdy, pokud lidé přestávají rozumět systémům a důvodům jejich chování.1 Při takové erozi se lidé přestávají podílet na tvůrčí činnosti, která je součástí např. jejich profese. Mění se také role, ve které člověk technologii používá: stává se z něj dohlížitel a kontrolor kvality výstupů dané technologie.
Čím k větší erozi dochází, tím více člověk ztrácí schopnost posoudit, co je správné. Tím v důsledku odevzdáváme naše rozhodovací schopnosti a postupně i samotnou autoritu rozhodovat.
Nejedná se o hypotetickou úvahu, která nám hrozí někdy v budoucnosti, ale o destabilizaci, kterou můžeme pozorovat už teď, například u autorů kurzů a vzdělávacího obsahu pro vývoj webových stránek. Ti zaznamenávají rapidní pokles zájmu o jejich služby, který si vysvětlují tak, že budoucí generace vývojářů se čím dál více začínají spoléhat na to, že správné zásady softwarového designu jsou přístupnější skrze velké jazykové modely.
Zdroje
Vysvětlivky
-
I když se může zdát, že by bylo jednodušší použít jednoslovný pojem “deskilling”, ten podle mého názoru nese až zbytečně velký politický náboj, protože nakonec v silně politickém kontextu i vznikl. Mým záměrem je spíše popsat ztrátu kompetencí a dovedností na individuální úrovni, ne na úrovni společenské, byť se obě roviny pohledu protínají. ↩