Turingův test lze charakterizovat jedním slovem: paskvil. S myšlenkami Alana Turinga totiž nemá údajný “test” moc společného. Termín “Turingův test” vznikl v 50. letech čistě jako nálepka z pragmatických důvodů: vědci potřebovali něco, čím porovnat nebo změřit schopnost strojů, se kterými v té době experimentovali. Jenomže Turingova esej z roku 1950 přesně před tímto zjednodušováním upozorňuje.

V eseji Turing předkládá myšlenkový experiment, který nazval imitační hrou, jehož misinterpretace dala zrod termínu “Turingův test”. Tímto experimentem se ale Turing snažil právě demonstrovat, že ať už si vymyslíme jakoukoliv metriku inteligence, kterou měříme skrze výstupy, je jenom otázka zdrojů, abychom navrhli stroj vracející výstupy, které jsou nerozlišitelné od lidských výstupů.

Právě proto nemá smysl takové metriky používat k zodpovězení otázky, jestli stroje umí přemýšlet nebo disponují inteligencí: i kdyby disponovaly, tak je neporovnatelná s tou lidskou a tak bychom měli k technologiím vždy přistupovat: vždy by za ní měl mít nakonec zodpovědnost člověk. Umělé polidšťování jazykových modelů je právě jedno z aktuálně největších rizik průmyslu AI, nikoliv schopnost těchto modelů autonomně navrhnout a použít biologickou zbraň, která zahubí lidstvo.

Přestaňme měřit jazykovým modelům IQ, jenom abychom se přesvědčili, že umí dobře opisovat testy IQ.

Zdroje

1. Turing (1950). Computing Machinery and Intelligence. Mind.